Potkávám své výrobky, u kterých si pamatuji historii jejich vzniku – zpracování hlíny,
centrování, tažení kachlice, ladění tvaru, dekorování razítky, retuš, glazování, výpal.
A ten pocit, kdy jsem je vyndal z pece!
Stůl plný čerstvých, ještě teplých, panensky čistých výrobků. Beru jeden do ruky, laskám se s ním, hladím jej, prohlížím si jej a ejhle – prasklé dno.
Ještě nějakou dobu leží na stole, nechci ho vyhodit. Ale co s ním?
Dal jsem ho kamarádům na plot, aspoň k něčemu se hodí.
Jenomže. Každý rok jej potkávám jinde. Tu je zdoben suchou vazbou, tu na mně hledí ze zahrádky do poloviny zanořen do hlíny – možná slouží jako pomalá závlaha, tu jen tak zdobí kamenný stůl.
Těší mně to, mám z toho radost.
A radost, kterou výrobek přináší, je hodnota, která řemeslníkovi dává sílu a smysl zabývat se dál řemeslem.
